Pár vět k nočnímu vlaku. Vlak dorazil v 22:22. Těsně před nástupem jsme se dali do řeči s australanem, který po asii cestuje už 9 měsíců. Příjemnej kluk, škoda, že jsme si nevyměnilu kontakty. Vyprávěl poutavý příběh o svém kamarádovi, co strávil v BKK 4 noci ve vězení za omylem zcizenou nádobu na pití. :-D
Jak už psal Kert, spaní ve vlaku bylo čisté a útulné. Uličku doplňovaly košíky na boty a stojany na batohy. Jel jsem spacím vozem poprvé, tak proto to tak radostně popisují ;-). Horní postel je výklopná (přes den je zavřená a tváří se jako strop. Co se klimatizace týka, byla na únosné míře, jen jsme si museli chvíli zvyknout (ale chápu, že pro thajce je to už zima) ;-). Když se delší evropan snaží a dobře si nastaví polštář, může spát i natažený. Vcelku tedy pohoda - až na jakési cinkání. To jsem měl u hlavy speciálně já. Ob 5 minut to po 3 sekundách cinkalo jako zvoneček - docela deprimující. Ještě že jsem ucpal uši polštářem. Asi jsem i chvíli spal.
Ráno, asi v 6, začal ruch na chodbě. Brobouzející se lidé si nechávali předělat lůžkovou úpravu na sedací a občas proběhl prodavač snídaně. S přibívajícím časem rostla frekvence prodavačů ( chvíli se i zdálo, že za jízdy vystupují a naskakují aby mohli znovu projít uličkou). Nékdy kolem 8 si také necháváme předělat lůžko na sedačky.
Aaa pan australan dorazil popřát dobrého jitra a poradil kde jsou zásuvky - milé doplnit baterku.
Ve snídaňovém voze probíhá - Karaoke. Thajci tuhle zábavu milují. Zřejmě jsou tolerantnější k výkonům a narozdíl od čechů se spíše hecují a podporují než aby se vysmívali.
Hlavní nádraží, supr! Rychle zadat GPS do mobilu a hurá na hotel. 36Min 3km podle mobilu, ale v tom vedru to bylo asi víc času. Skupinka je trochu utahaná a na konci cesty u hotelu nesdílí tak moc nadšení, že jsme se prošli a poznali kus Bankoku. Green hotel je na GPS (doplním). Pokol za 460B klima, větrák, lednice, tepla voda, koupelna záchod - prostě super.
Podvečer jsme si vyšli do Khao San ulice. Je to prostě velká tržnice se vším. Od jídla přes "značkové" hadry až po licence agenta FBI. Pro informací cena licence FBI, press, nebo ISIC - jednotná cena 1000B.
Jídlo se tu dá pořídit velmi levně. Kostým či sako za 4000B záleží na látce.
Zdytek teamu šlo na pokoj a já s Janičkou jsme šli na procházku do vedlejších ulic - mají tu brouky - jen jsem to nevyfotil :-/ paní si to hlídala a vybírala peníze za focení. Cestou zpět jsme narazili na nějaký chrám, kde oslavovali přijetí nového mnicha. Lidí se s ním fotili a nosili mu dary - tu polštář, tu amulet, tu krabice s nápisem airsoft. To mě pobavilo :-D. Ale jinak to byl zajímavej zážitek. Oč zajímavější byla cesta na hotel. Budha bless google GPS. Všechny mapy co dostanete free v Bankoku mají měřítko 1:šilhavý_kartograf. Vše se zdá být blízko, ale není to tak. Zpět k příběhu... GPS nás vedla místními uličkami s přesností na metr a půl. Fakt hustý, měl jsem pocit, že místy někomu jdem obývákem, dílnou či šatnou. Stejně jako my byli překvapení kudy jdem, tak i oni že je tam běloch. Všichni nás uctivě zdravili, dokonce i skupinka metařů na večerní svačině. Ale co bylo zvláštní, jít v Praze nebo nějaké trochu šmuckovské čtvrti, tak jsem ostražitej a čekám kdo mě dá po čumě. Tady je to prostě jinej pocit z okolí (ale třeba na Khao San jsem ten pocit neměl).
Veřer jsem nedopsal ani příspěvek, jak jsem byl uvařenej z celého dne. Tak a teď jdu zdokumento dnešek ;-)
Jak už psal Kert, spaní ve vlaku bylo čisté a útulné. Uličku doplňovaly košíky na boty a stojany na batohy. Jel jsem spacím vozem poprvé, tak proto to tak radostně popisují ;-). Horní postel je výklopná (přes den je zavřená a tváří se jako strop. Co se klimatizace týka, byla na únosné míře, jen jsme si museli chvíli zvyknout (ale chápu, že pro thajce je to už zima) ;-). Když se delší evropan snaží a dobře si nastaví polštář, může spát i natažený. Vcelku tedy pohoda - až na jakési cinkání. To jsem měl u hlavy speciálně já. Ob 5 minut to po 3 sekundách cinkalo jako zvoneček - docela deprimující. Ještě že jsem ucpal uši polštářem. Asi jsem i chvíli spal.
Ráno, asi v 6, začal ruch na chodbě. Brobouzející se lidé si nechávali předělat lůžkovou úpravu na sedací a občas proběhl prodavač snídaně. S přibívajícím časem rostla frekvence prodavačů ( chvíli se i zdálo, že za jízdy vystupují a naskakují aby mohli znovu projít uličkou). Nékdy kolem 8 si také necháváme předělat lůžko na sedačky.
Aaa pan australan dorazil popřát dobrého jitra a poradil kde jsou zásuvky - milé doplnit baterku.
Ve snídaňovém voze probíhá - Karaoke. Thajci tuhle zábavu milují. Zřejmě jsou tolerantnější k výkonům a narozdíl od čechů se spíše hecují a podporují než aby se vysmívali.
Hlavní nádraží, supr! Rychle zadat GPS do mobilu a hurá na hotel. 36Min 3km podle mobilu, ale v tom vedru to bylo asi víc času. Skupinka je trochu utahaná a na konci cesty u hotelu nesdílí tak moc nadšení, že jsme se prošli a poznali kus Bankoku. Green hotel je na GPS (doplním). Pokol za 460B klima, větrák, lednice, tepla voda, koupelna záchod - prostě super.
Podvečer jsme si vyšli do Khao San ulice. Je to prostě velká tržnice se vším. Od jídla přes "značkové" hadry až po licence agenta FBI. Pro informací cena licence FBI, press, nebo ISIC - jednotná cena 1000B.
Jídlo se tu dá pořídit velmi levně. Kostým či sako za 4000B záleží na látce.
Zdytek teamu šlo na pokoj a já s Janičkou jsme šli na procházku do vedlejších ulic - mají tu brouky - jen jsem to nevyfotil :-/ paní si to hlídala a vybírala peníze za focení. Cestou zpět jsme narazili na nějaký chrám, kde oslavovali přijetí nového mnicha. Lidí se s ním fotili a nosili mu dary - tu polštář, tu amulet, tu krabice s nápisem airsoft. To mě pobavilo :-D. Ale jinak to byl zajímavej zážitek. Oč zajímavější byla cesta na hotel. Budha bless google GPS. Všechny mapy co dostanete free v Bankoku mají měřítko 1:šilhavý_kartograf. Vše se zdá být blízko, ale není to tak. Zpět k příběhu... GPS nás vedla místními uličkami s přesností na metr a půl. Fakt hustý, měl jsem pocit, že místy někomu jdem obývákem, dílnou či šatnou. Stejně jako my byli překvapení kudy jdem, tak i oni že je tam běloch. Všichni nás uctivě zdravili, dokonce i skupinka metařů na večerní svačině. Ale co bylo zvláštní, jít v Praze nebo nějaké trochu šmuckovské čtvrti, tak jsem ostražitej a čekám kdo mě dá po čumě. Tady je to prostě jinej pocit z okolí (ale třeba na Khao San jsem ten pocit neměl).
Veřer jsem nedopsal ani příspěvek, jak jsem byl uvařenej z celého dne. Tak a teď jdu zdokumento dnešek ;-)
Žádné komentáře:
Okomentovat